06/08/2026
SANTÓŠA ✨️.. je druhá nijama a v překladu znamená spokojenost. Je strašně jednoduché být spokojený, když jde všechno tak, jak chceme a nemusíme čelit žádným problémům. Těžší je to ve chvíli, když nám život klade překážky a věci se nedaří, tak jak bychom si přáli.
✨️A v ten moment přichází santóša - učí nás přijímat život takový, jaký je, bez neustálé potřeby něco měnit, získávat nebo odmítat. Připomíná nám, že skutečný pocit naplnění nevzniká z toho, co máme, ale z našeho způsobu prožívání.
✨️Mysl, která stále hledá něco dalšího, jen málokdy nalezne klid. Neustálé touhy, srovnávání a očekávání nás odvádějí od toho, co je přítomné a důležité právě teď. Když však rozvíjíme santóšu, objevujeme, že nic podstatného nám nechybí. Klid, po kterém toužíme, neleží někde v budoucnosti, ale je dostupný právě tady a teď.
💫Nedávno jsem na terapii probírala, že pořád na něco čekám. Čekám, až něco (a u mě to "něco" vždycky existuje) dostuduju, až se dodělá to a ono, až bude léto, až bude zima... A ten mezičas nedokážu vyplnit věcmi, které chci dělat, protože je pořád odkládám na "až bude všechno ostatní hotové a budu jim moci věnovat svou plnou pozornost". Ale ta chvíle nepřijde nikdy, protože vždycky bude něco dalšího, vždycky budu na něco "čekat". A tak se teď učím přijmout, že život je nekonečný seznam úkolů a nedodělaných věcí, ale že i s tímto nekonečným seznamem se můžu věnovat tomu, čemu chci a nemusím čekat, až bude všechno splněno. Santóša totiž neznamená rezignaci ani pasivitu. Je to přijetí života se všemi jeho proměnami a důvěra, že naše hodnota ani vnitřní rovnováha není závislá na vnějších okolnostech.
✨️Pravidelná praxe santóši přináší hluboký a stabilní vnitřní klid, který není závislý na vnějších událostech, osvobození od neustálého pocitu, že něco chybí nebo že musíme mít víc, a radost, která přirozeně vyrůstá z nitra a není podmíněna tím, co se děje kolem nás. Připomíná nám, že štěstí není cíl, kterého jednou dosáhneme. Je to způsob, jakým kráčíme životem a prožíváme ho. S otevřeným srdcem, vděčností a důvěrou v přítomný okamžik.
Co považujete za nejtěžší při praktikování této nijamy?