02/11/2026
Všichni chceme být šťastní. A občas opravdu jsme; většinou však ne. Proč jsme ještě nedosáhli trvalého štěstí? Protože nevíme jak. Jsme chyceni do pasti neporozumění sobě samým. Vinou nevědomosti hledáme štěstí na nesprávných místech.
Nevědomost nás nutí, abychom se zaměřovali na vnější svět. Věříme, že štěstí a klid jsou k nalezení pouze tam venku , že k já je třeba ještě něco přidat, než budeme moci dojít štěstí. Tato věčná hra na honěnou vysvětluje, co většina lidí dělá hledá štěstí ve vnějších záležitostech, ve vztazích, bohatství, moci, slávě, majetku, kráse nebo v nějakých intenzivních zážitcích. Někteří lidé mohou v takovém pachtění nalézt dočasné uspokojení, nikdy však skutečné, hluboké, trvalé štěstí a klid mysli. Nikdy to pravé.
Takto lze dojít jen k vyčerpání. Pokud věřím, že štěstí či klidu mysli mohu dosáhnout pouze tím, že ke svému životu či ke svému já dodám něco zvnějšku, povede to jen k pocitu nedostatku. Něco mi chybí; nemohu být šťastný, dokud to nenajdu. Začíná zoufalé hledání.
To je však tragické nedorozumění. Štěstí není vně; je uvnitř, ve vlastním srdci a v mysli. Tibeťané mají staré úsloví:
Je-li tvá mysl v klidu, budeš šťastný, ať se kolem děje cokoli.
Je-li tvá mysl neklidná, nebudeš šťastný, ať se kolem děje cokoli. (…)
– Rob Nairn v knize Žití, snění, umírání.