Sebevedomarodina.cz

27/10/2026

Už dlouho tu nebylo kapůčo, dost možná proto, že mám na mlýnku pěkně hnusná zrna! Jak z krematoria, doslova. Dávala jsem jim týden šanci, protože jsem docela spořivá holka, a jediné, co se změnilo, že přestávám pít kafe!

Včera jsem byla na návštěvě u mámy. Ta má dobrá zrna, ale už od novoty nastavený přistroj tak, že mě to rozesmálo a mnohé to vysvětlilo.
Zkrátka mele nahrubo tak 50g, aby měla na jedno kafe plnou páku na dvě. Což vysvětluje, že mi tuhle řekla, že už pije jen jedno denně, že jí to nedělá dobře.

Seštelovala jsem jí kávovar a udělala si u nínavečer dobré kafe. Konečně!

Jenže ráno jsem pomlela zase to hnusné doma, protože přeci to nevyhodím, když už to mám na mlýnku! Chyba!

Stačilo! Vyhazuju! Nebo se pro tu půlku pytlíku klidně stavte, pokud nemáte svůj život už tak dost hořký.
Dneska je mi 46 a načase nic v životě netrpět. Ani špatné kafe.

😇

15/10/2026

Dost možná mým dnešním zamyšlením rýpnu do vosího hnízda. Dost možná se nic nestane. Ale pokud jím podpořím jedinou ženu, aby řekla NE, pak mi to bude stačit.
Moc by se mi líbila diskuze, ale to už nechám na vás…

01/09/2026

První školní den, doma nezvyklé ticho opuštěných pokojů, konec prázdninového tempa, kterým se nadechovala svoboda jít spát, kdy se jim zachtělo a ráno probuzení ve stanu na zahradě obklopeni partou kluků, pro které je naštěstí stan ještě pořád víc cítit dobrodružstvím, než korzováni v shopping parku.

Vždycky se mi po prázdninách stýská, i když jsem letos žádné neměla. Stýská se mi po JEJICH prázdninách, které jsem pozorovala hlavně z kuchyně a měla dobrý pocit, že je můžu nechat bezpečně lítat po venku na kolobrndách a tříkolkách, hrát schovku a deskovky s přáteli, a nemusím na ně dohlížet, protože žijeme v bezpečném světě maloměsta. Občas jsem tedy šílela, protože se u nás místy objevilo i 2x více dětí než máme sami, a to už je malý tábor, který musíte nakrmit a v dešti před nimi nemáte, kam utéct. Ptala jsem se Martina, proč se děti, které mají zahradní bazény a pokojíčky jen pro sebe musí vždycky shromažďovat u nás?
Asi je jim u nás dobře, svěsil ramena…

Ráno jsem klukům připomněla, aby byli zodpovědní - Učili se a starali o to, aby jejich povinnosti byly splněné jako ty moje během jejich prázdnin. A taky jsem jim, na celé záři omezila preventivně mobily. Aby bylo jasno, co tím myslím. Vím, kruté, jako moje léto.

A teď už se jen nepos..t z těch všech plateb, které se na nás na začátku září navalí jako tsunami a tu novou energii školního roku přežít. Přeju nám všem rodičům, kteří jsou po těch prázdninových dnech vyčerpaní více než budou na podzim. To je celkem pozitivní závěr, ne?

13/08/2026

Můj pracovní týden, já a moje klientky, můj vztah k sobě a k nim, moje práce, co neberu jako práci a tenhle přístup mě baví a plní mi život krásou nebeskou a dobrem…

Zkrátka chtěla jsem něco říct, protože nemám čas psát a tak moc si přeji, aby se nám všem život naplňoval tím, co máme rádi a bylo toho pozitivního víc a víc, protože to konečně vidíme v drobnostech, ve vystoupení z rutiny, v péči o tělo i duši a už nežijeme od mezníku k mezníku. Už se nenecháváme omezovat, ale pouštíme k sobě příležitosti denodenně a účíme se být šťastní, protože se nebojíme, že něco zakřikneme nebo že si to nezasloužíme nebo že nám pak bude někdo závidět.

02/08/2026

02/08/2026

Kolem nás je spousta nenápadné krásy, která na sebe neupozorňuje… nechá nás projít bez povšimnutí, neuzurpuje si pozornost, nevybírá si, koho oslní…

Vídávám ji v ženách u porodu, ve chvílích, ve kterých by ji nikdo nehledal, vidím ji v matkách kojící děti a třeba u starších párů, které jdou na procházku a drží se za ruku.

Včera večer jsem promokla na kost, běžela jsem v lijáku a měla obrovskou radost. Poprvé ten den. Dokonce mi zastavilo i kolemjedoucí auto, jestli nechci svézt domů, ale mě se chtělo běžet jako těm labutím na rybníku v dešti plavat. Ve vzduchu bylo cítit léto.

Doma mě čekaly děti s tím, že táta mě jel hledat. Někdy běžím bez mobilu, líbí se mi ten pocit. Udělalo mi radost, že o mě má starost. Láska projevená deštěm. Vykvetla…

A já se o to chtěla s vámi podělit… 🪽

24/07/2026

Odložím si tu trochu nostalgie. ♥️

Dotek minulosti, který mě zahřál u srdce jako dlouho nic.

25 let a kousek spolu, to už je prošlapaných tenisek! 🫶🏻

21/07/2026

Někdy den uteče jako každý jiný a někdy se seběhne 100 momentů, ze kterých se poskládá tak nějak viditelněji dokonalý život…

09/07/2026

Už sice vařím oběd, ale Ben si poručil na snídani uvařené bílky. Já tedy moc nesnídám, ale když ty lehce měkké žloutky úplně volaly, ať si udělám pár minut pro sebe.

Rozmačkala jsem je na ciabattu, přidala fíkové chutney, okurku ze zahrady a čerstvý kozí sýr. Uvařila si kapůčo a na pár minut jsem se ocitla v michelinské restauraci, ve které sedím jako jediný host.

Doma ticho, většina dětí spí, Ben si dole u babi jí své bílky s Majdou, který si objednal jen Caro do kaktusového hrnku.
A já mám pár minut, které dokáží s nervovým systémem udělat totéž, co následná psychoterapie.

Jak důležité je být pro sebe a nevymlouvat se na to, že pár minut nestačí. Minimálně je to v mateřství dokonalý první krok.

04/07/2026

Nepochopí ti, kteří mají čas na práci, ale koho se to týká ví. A ví tak moc, že mu mluvím z duše.
Je sobota a já sedím s počítačem v klíně a pracuji. Piju si u toho maliník a kolem mě je ticho. Přesně takové, o kterém se mi zdá, když bych se potřebovala soustředit na práci s plným domem hladových krků.
Dopolední ticho v domě, které je samo o sobě kreativní podmínkou, doprovázené flow, ve kterém jsem, protože dnes nemusím vařit, je dokonalým koktejlem pracující prázdninové matky. Martin vzal děti na noc za dobrodružstvím, já mám porodní pohotovost a nelituji, že tam s nimi nejsem.

Kdybych v tomto rozpoložení mohla pracovat během týdne, vzala bych si teď knihu nebo konečně si nafotila hotové macramé, které mi tu visí, a možná i začala motat nové, ale já teď tvořím pracovně - nové směsi na napářku a řeším jejich vzájemnou synergii. Koukám přitom na bylinky, které se mi tady suší mezi kuchyní a obývákem a sklouzávám myšlenkou k tomu, jak se přeci nevylučuje mít moderní prostor, ve kterém voní byliny. A proč jsme pořád nuceni si vybírat ze škatulek?

Myslím, že tohle je jeden z mých životních úkolů - ukazovat ženám, že přirozenost není ezo (bože, jak já sama nesnáším jakékoliv zneužití duchovních hodnot a práci na sobě) a že využití tradičních technik v životě ženy není jen pro úzkou sortu žen, ale pro nás všechny. A tento úkol přijímám v rámci Steamy, ale také jako dula, která nikdy nechodí v batikovaných sukních a poslední 2 měsíce strávila výběrem parfému v Sephoře.

Tak já se jdu zase ponořit…

Krásnou sobotu