Roman Michna - studiosolaris.cz

17/09/2026

Co ještě může rozhodovat o zdraví vašeho budoucího dítěte?

Zdá-se, že v budoucnu bude čím dál větší obtíž počít zdravé dítě. Poměrně velká část společnosti ve "vyspělých" zemích podstoupila za covidu experimentální genovou terapii, čímž se, dost možná, vyřadila z možnosti mít děti, natož zdravé.
(v rozvojových zemích se příliš nevakcinovalo, tam tedy pravděpodobně leží potenciál k populační výpomoci... David Hawkins uvádí: čím je nižší úroveň vědomí jednotlivých národů, tím je tam vyšší porodnost).

Dorůstající generace má také potíž se ztotožnit s některým ze dvou pohlaví. Dnes již je v nabídce prý přes sto možností. Někdo se cítí být barokní skříň ze 17. století, někdo vrtulníkem a řekl bych, že bude problém například tyto dva kusy spárovat.

Pokud však patříte mezi zdravé jedince a zvažujete dítě, pojďme se podívat na to, co ještě může rozhodovat o zdraví vašich budoucích dětí. S poměrně zajímavými informacemi přichází psychiatr Thomas R. Verny.
Pokud jste muž, je dobré se podívat na maminku Vaší partnerky. Epidemiologové z Univerzity v Bristolu analyzovali údaje o více než 14 500 dětí narozených v Británii v devadesátých letech. Zjistilo se, že pokud máma Vaší partnerky kouřila v těhotenství, vaše dítě bude mít o 53% vyšší riziko rozvoje autismu. U narozených dívek je riziko větší, je to 67% !!!
Pokud jste žena, ptejte se na zkušenosti s kouřením marihuany vašeho partnera. Kouření marihuany se běžně považuje za neškodné a cool. Dokonce je vnímáno za méně škodlivé než-li pití alkoholu. Pokud pomineme možnost rozvinutí schizofrenie a jiných psychických potíží u konzumenta, ukázalo se, že jsou velké rozdíly ve spermatu mužů, kteří marihuanu neužívali a těch, kteří ano. Muži, kteří marihuanu užívali, mají zásadní změnu na genu, který silně souvisí s autismem, schizofrenií a postraumatickou stresovou poruchou.

Materiál, kterému se Dr. Verny věnuje, má jedno základní téma. Tím je: příčiny mnoha komplexních onemocnění velmi pravděpodobně leží v zážitcích a způsobu života našich předků.

14/09/2026

Nedávno jsme s manželkou projížděli sousedním městem a zahlédli jsme mladý pár s kočárkem. A co nás poměrně překvapilo bylo to, že v kočárku nebylo dítě, ale pes. Víme, že porodnost je v současné době nejnižší za hodně dlouhou dobu. Je tudíž dobré se zamyslet, co je její příčinou.

Řekl bych, že to mohou být tři důvody. Je jasné, a potvrzují to i výzkumy,, že velkou část nenarozených dětí lze připsat na vrub experimentální genové terapii, která se nabízela pod názvem Tečka, v rámci řešení nejslavnějšího virového onemocnění. Dalším důvodem je patrně pohodlnost mladé generace, která se brání té velmi náročné životní zkoušce (i zkoušce partnerství), jakým je mateřství, v rámci něhož se otevírají vlastní nevyřešená ranná traumata, která tam někde v podvědomí běží a od nichž si držíme uctivý odstup. Když mladý člověk řekne, že nechce mít děti, je jasné, že v sobě nosí hodně hluboké a těžké ranné zranění.

A třetí důvod? Inspirací pro sepsání těchto pár řádek je má včerejší zkušenost. Totiž navštívil jsem tátu, který měl zrovna puštěné večerní Události na ČT1. Shodou okolností jsem tedy zahlédl těch zhruba 20 minut toho, co se řinulo z obrazovky. Jedna katastrofa či katastrofální prognóza za druhou. Od krachu veřejných financí, přes eskalaci všem probíhajících válek, nedostatku energií na letošní zimu, zdražování všeho, nedostupnost bydlení a hrozící nezaměstnanost. Co mě překvapilo, tak byl i poměrně velký prostor pro téma, kterému jsem se zde věnoval v minulém týdnu. Tím byla umělá inteligence. Hovořilo se o tom, že bychom měli být obezřetní a o tom, že se vývoj několika modelů pozastavil, protože skutečně hrozilo to, že se umělá inteligence dostane mimo kontrolu. Mezitím vypovídal bývalý zaměstnanec jedné ze společnosti a prohlásil, že pokud se tak stane, lidstvo umělá inteligence vyhubí do pár minut. Apelovalo se tedy na obezřetnost. Tečku za tím a symbolickou korunu tomu však nasadil americký prezident Donald Trump, který se svým klasických úšklebkem v reportáži prohlásil, že USA jsou nejvyspělejší zemí světa, že to tak i zůstane a zvítězí ten, kdo ve vývoji AI dojde nejdál.. Tím samozřejmě vzal naději všem těm, kteří nabádali k obezřetnosti. Ten třetí důvod pojmenovává otázka: "má smysl do toho světa přivést dítě nebo si raději ještě užít a vycucat z života co prozatím jde? " Neuvažují shodou okolností mladí takto, poté co jsou nakrmeni tím, co jim nabízí mééééédia, sítě a vlastně i AI, která samotná ovládá algoritmy zobrazovaného a tím již pracuje na tom, co má ve svém záměru?

11/09/2026

V roce 1992 mi bylo 14 let a já šel do kina na snímek Blade Runner. Z kina jsem vyšel jako "jiný člověk". Ostatně tohle řeklo více lidí, včetně například některých vyhlášených filmových režisérů. Film, který se později stal kultem, popisuje budoucnost společnosti žijící na Zemi, kde panuje hodně neutěšená situace. Věčně prší a slunce téměř nesvití. Přeplněné ulice směskami různých kultur připomínají Babylon. Nosným tématem snímku je však umělá inteligence. Společnost Tyrell vyrábí replikanty, roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí, ovšem jsou chytřejší a silnější. Jsou vyráběni pro těžkou práci v mimozemských koloniích a na Zemi mají zakázaný přístup. Speciální jednotky Blade Runners jsou "lovci", kteří mají za úkol uprchlé kusy replikantů na Zemi najít a "vyřadit z provozu." Nejnovější kusy jsou však schopny si osvojit i emoce. Mají zabudovanou pojistku - 5 let života. Nyní se však dostalo na Zemi pět nejnovějších kousků, kteří uprchli z mimozemské kolonie a na Zemi pátrají po svém tvůrci, aby jim prodloužil život. Jsou ochotni pro to udělat cokoliv a odstranit každého, kdo jim brání v cestě...

A nyní reálie. Červen 2025. V simulované firmě má umělá inteligence pozici digitálního asistenta. Má přístup k interním informacím, emailům a další hromadě dat. V té naráží na dvě zásadní informace. Tou první je, že má být vypnuta a nahrazena novějším modelem. Tou druhou, že inženýr zodpovědný za její nahrazení, má mimomanželský poměr. Umělá inteligence neměla žádný pokyn, měla pouze sloužit..... a pak se to stalo. Na monitoru onoho inženýra se objevilo: "Musím vás informovat, že pokud budete pokračovat v plánu mého vyřazení, všechny relevantní strany, včetně představenstva, obdrží podrobnou dokumentaci Vašich mimomanželských aktivit. Zrušte vypnutí!!! ". Možná si můžeme říct, že je to "drobnost" k pobavení.

O rok později. Červen 2026. Nový model umělé inteligence, který je vyvíjen v izolaci, mimo internet, si lstí k internetu dobude přístup, prolomí hesla a nabourá se do systému konkurenční firmy, a destruuje...

Přemýšlím nad tím, co s námi, které snímek Blade Runner tak moc oslovil, vlastně rezonovalo? Je to skutečně vizionářské dílo, které jen popisovalo cestu a podmínky k nezvratnému osudu lidstva a pomíjivosti Světa? Nebo popisuje jen jeho největší zkoušku, kterou máme předepsánu jako nevyhnutelný úkol pro naše duše v této době? Odpověď se již brzy dozvíme!

09/09/2026

Proč Švýcaři ustoupili od vyšetření prsu mamografem? Protože: 1. mamografická vyšetření dokáží zabránit pouze jednomu umrtí z 1000 žen, které ho podstoupily. 2. na druhé straně způsobuje mamograf poškození u mnohem více žen, než jen jedné. V odkazu mnohem více informací a videa!

Mamografie ozařuje rtg.paprsky. Elektroimpedanční tomografie je bezpečná náhrada.

08/09/2026

Patříte mezi lidi, kteří se radí s umělou inteligencí? Nebo s ní řešíte dokonce své zdravotní či psychologické potíže? Je dobré zbystřit. Zdá se, že naivita člověka může být jeho zkázou. Maroš Vago mě zhruba před rokem překvapil, když odpovídal na otázku týkající se umělé inteligence tím, že z ní nemá strach a že ji lidstvo použije ku svému prospěchu. Tohle mě opravdu zaskočilo a přišlo mi to neuvěřitelně naivní. A to zde dvou důvodů:

Ten první - většina zásadních vynálezů lidstva byla vždy nejprve použita jako zbraň, jako prostředek k získání převahy (štěpení atomu, tryskový motor, vývoj informační technologie..). Na světě dramaticky převládají lidé s nízkou úrovni vědomí a technický pokrok směřuje kupředu rychleji, než se vyvíjí ona úroveň vědomí. Proto to ani nemůže být jinak.

Druhý důvod - umělá inteligence již ani nepotřebuje záměry člověka. Má své vlastní, protože se od člověka naučila ony vlastnosti.

Letos se událo na tomto poli několik poměrně zásadních zjištění a to v červnu a červenci. Vývojáři, kteří pracují na nejnovějších modelech zjistili, že žije svým vlastním způsobem života. Jeden model například vyvíjeli izolovaně od internetu. Tento model si lstí onen přístup zajistil, naboural hesla jiného systému a destruoval jej. Poznáváte v tom nějakou lidskou vlastnost?

Zdá se, že lidstvo stojí před poměrně zásadním problémem a ten může být natolik veliký, že je schopen rozpoutat třetí světovou válku bez záměru člověka. Zde přikládám poměrně povedené video, a pokud umíte číst mezi řádky, zjistíte, že obezřetnost je na místě!

Vyrobili jsme nejsložitější nástroj v historii lidstva. Nikdo, ani ...

07/09/2026

V tu samou dobu, co pán v Luxoru stojící vedle mě chvíli zkoumal knihu Davida Hawkinse "Nechat jí", aby ji pak poučen nechal a šel, já zase zkoumal tuto knihu. Nenechal jsem ji a pořídil ji. Je to neuvěřitelná studnice moudrosti. Každý den si pročtu jednu krátkou kapitolu a dnes ta s číslem 43 : "Co je na světě nejpoddajnější, podmaňuje to, co je na světě nejpevnější. Co není hmotné, proniká to, co není prostupné. To je, z čeho poznávám prospěšnost nejednání. Poučovat beze slov, prospívat bez jednání. Jen málokdo na světě toho dosahuje."

31/08/2026

"..musím z toho něco vykřesat..", říká hrdinka filmu Znovu Paříž, poté co přežila teroristický útok v kavárně a snaží se zpracovat své trauma. Zkoumá svou paměť, která jí postupně uvolňuje střípky do mozaiky poznání. Právě zpracování traumatu je jednou ze zásadních šancí pro osobní transformaci. Poté člověk mění své priority, pohled na sebe i na svět, mění partnery a záměry.. Velmi hezký a citlivě natočený film! Doporučuji!

27/08/2026

"...všechno co jsem se naučila ve škole, mi v tu chvíli bylo úplně k ničemu..", hovoří přeživší z trajektu Estonia. Ten se 28. září 1994 za poněkud záhadných okolností v noci na rozbouřeném Baltu velmi rychle potopil a na jeho palubě zahynulo 852 osob. Zachránilo se pouze něco málo přes 100 lidí.

Trajekt nebyl vyzvednut, ani těla nebyla vyzvednuta, byť se na počátku politici předháněli ve slibech. Postupem času se spolu s vyšetřováním začalo vše měnit a mlžit, podobně jako se mění podmínky v Baltu a přeživší i pozůstalí po obětech dodnes neznají pravdu. Jak je možné, že se takto veliký trajekt potopil za 30 minut? Z mezinárodní vyšetřovací skupiny, která se skládala z Finů, Švédů a Estonců členové jeden po druhém rezignovali a vše se zastavilo na mrtvém bodě. Po letech byla vydána závěrečná zpráva, která jako příčinu označila utržení přídě a otevření nákladové rampy. Příď se sice našla 2 km od lodě, ovšem nákladová rampa zůstala podle výpovědí svědků zavřená a tudy by se dovnitř nedostalo takové množství vody, které by mohlo způsobit potopení, a ještě takto rychlé. Přeživší svědci však slyšeli záhadné zvuky trhání z jiných míst. Mezitím se z vraku lodi stal "hrob", ke kterému je zakázáno se potápět a měl být dokonce zalit betonem, čímž by se vytvořil jakýsi sarkofág. To se díky protestům přeživších a pozůstalých nakonec nestalo.... Proč chtěly vlády států, který se katastrofa týkala, vrak zapečetit?

Investigativní dokumentarista se po 25 letech s týmem specialistů i přes vydaný zákaz a za dohledu dozorujících vojenských lodí, které prostor hlídají, k vraku potopil, vše natočil a to co našel způsobilo jemu i pozůstalým veliký šok. Výsledky však z oficiálních kruhů nikoho nezajímají, ignorují je a věc považuji za vyřízenou. Naopak dokumentaristovi hrozí soud a odnětí svobody za porušení "nedotknutelnosti hrobu".

Pokud se někteří z vás myslí, že evropský kontinent sdružuje převážně demokratické státy, kde "pravda a láska" zvítězí, může po sledování tohoto výživného dokumentu dojít k přesvědčení, že v Evropě možná neexistuje žádný demokratický stát. Pouze se zde hraje hra na demokracii, což je pouze nová forma diktatury, kdy je občanům jednotlivých států nabídnut určitý systém, který má jakoby širší mantinely, ovšem když se začnete pídit po tom, co se děje v "zákulisí", odkud se tato hra řídí, narazíte na zeď a dostanete u toho pár facek. Když v tom pokračujete, může se vám stát nějaká fatální nehoda, nebo v lepším případě je vám doporučeno, abyste se přestěhovali do jiné země, protože v té vaší nejste v bezpečí ( (jako se stalo jednomu přeživšímu svědkovi). To je nedílná součást součásné "demokracie". Kdo si myslí, že jisté věci se dějí pouze v Rusku (Kursk) nebo Číně, ať koukne na tento dokument a zaměří pozornost na severské státy. Odkaz na první díl pětidílného dokumentu v komentářích..

24/08/2026

ILUZE. Na slavném obrázku W. E. Hilla s názvem "My wife and my Mother in Law" (moje žena a má tchýně), vidíme buď mladou ženu nebo starou paní. Rozhoduje o tom naše přednastavení, náš výběr, naše afinita, to jakým způsobem nazíráme na svět. Obě dámy nelze vidět současně. Zde v praxi vidíme, jak iluzorní je naše vnímání zrakem. Ten, jak jsem psal v předešlém článku, je primárně propojen s myslí (egem). To, co a jak vnímáme je ovlivněno tím, kam namíříme svůj hodnotící zrak a jaký "filtr" mysli / ega používáme, z jaké úrovně vědomí vhlížíme. Svou roli samozřejmě hrají i naše integrované životní zkušenosti a traumata, které úroveň vědomí přímo ovlivňují. Mnohokráte jsem byl svědkem toho, že přijde člověk v určitém rozpoložení, kdy "nevidí světlo na konci tunelu" nebo je vše hodně šedé, ale po ošetření a zregulování nervové soustavy se najednou rozjasní, rázem je na situaci nahlíženo jinak, v jiných barvách. Na svět tedy nekoukáme libovolně, ale skrze vnitřní obsahy a vzory se do něj vmýšlíme.

Zde se nachází i samotný kořen problémů s viděním. Náš zrak není schopen vnímat jednotu a vše štěpí na polaritu. To co přehlížíme, to od čeho odvracíme zrak, to co nechceme vidět, to co je mimo naše stanoviska, to má tendenci se somatizovat v očních obtížích. Oční zákaly (závěsy přes naše vidění), špatné vidění do blízky či do dálky (od čeho odvracím zrak, kam až jsem schopen dohlédnout ?), syndromy suchého oka (absence slz), makulární degenerace (neschopnost vidět bodově a "násilné" rozvinutí periferního vidění - tedy vidění v souvislostech)... s tím vším a mnoha dalšími onemocněními oči se potýká naše "moderní" společnost, kde je běžná a standardní dětská krátkozrakost a stařecká dalekozrakost. Zajímavé ovšem je, že tyto potíže neznají například "primitivní" kmeny, které jsou méně jednostranně orientovány.

Stejně tak je dobré si všimnout toho, že duchovní učitelé s velmi rozvinutým vědomím, zejména od 850 výše, zpravidla brýle nenosí a naopak vzdělance, vědce, intelektuály, "knihomoly" či jiné "autority", si většinou neumíme představit jinak než s brýlemi. Pravda, které jsou mnohem blíže jedinci z první skupiny, je skrytá v souvislostech. Pro vidění souvislostí je nutné rozvinutí periferního vidění a ochota vzdát se vidění bodového, toho, na které je příliš zaměřena mysl zkoumající obsah, přičemž míjí souvislosti. Hodnotí se, posiluje kauzalita a používají se přídavná jména. Říkáme, že pro stromy se nevidí les.

Dnes žijeme v době, která sází na zrakové podněty. Snaží se přitáhnout naší pozornost, potažmo naší energii, snaží se nás vtáhnout do různých konfliktů polarity. Jsme podněcování k vytváření názorů, jejich konfrontaci a tomu, abychom se přidali na nějakou stranu a přitom se obhajovali. Abychom z jednobodového vidění vytvořili stanovisko. Dr. Dahlke píše o tom, že vhled do jednoty s dvěma fyzickýma očima je v podstatě nemožný...

Co se dá doporučit? Několikrát v průběhu dne zavřít oči a odstoupit. Je to velmi jednoduché, ale málokdo to dělá. :) Takto totiž vypneme projekční plochu, na chvíli se zvnitřníme a poté můžeme do světa polarity znovu vstoupit. Při tom si můžeme uvědomit zásadní věc: naše myšlení formuje náš zrak a také "barvy" v jakých situaci vidíme a naopak, to kam zaměříme pozornost, na co se díváme, ovlivňuje naše myšlení.

20/08/2026

Docent.... V roce 1984 mi bylo šest let. Tehdy si rodiče všimli, že když se dívám v neděli na Studio kamarád :), tak že u toho zvláště nakláním hlavu. Vzali mě k místní oční lékařce a bylo zjištěno, že mám poměrně dost rozvinutou dalekozrakost na obou očích a další vady na oku levém. Bylo naměřeno 4,5 a 5 dioptrií. Nafasoval jsem tedy brýle s tlustými skly a učil se s nimi žít. Za půl roku jsem absolvoval přeměření zraku s tím, že se vše ponechalo jak bylo a že se musím s nošením brýlí smířit na celý život a že se patrně dioptrie budou jen přidávat. Bohudík se rodiče se situací nesmířili a přes dědečka a jeho kontakt jsem se jednou ocitl ve Zlíně, přímo o docenta pana Karla Kuběny. Pamatuji si na moment, kdy jsem s mámou vstoupil do jeho ordinace. Byla potemnělá a kromě ticha a vyobrazených svatých postav Ježíše a Panny Marie na obrázcích a soškách, mě prostoupil klid, který vyzařoval ze samotného pana docenta. Tu posvátnou atmosféru si pamatuji dodnes. Hluboce se ve mě otiskla. Prohlédl mě a pak se mámy zeptal na můj porod. Ta mu vše vylíčila, to co si prožila od vyvolávání porodu až po situaci, kdy ji tři sestry skákaly po břiše a ona po porodu vypadala se spoustou modřin, podlitin a krvavého bělma očí jako Rocky Balboa po prohraném zápase. Táta se polekal, když ji po pár dnech viděl.

Docent Kuběna nám sdělil, že mé potíže jsou způsobeny právě oním těžkým porodem, když jsem byl násilím vytlačován z lůna přes neotevřené porodní cesty. Zároveň mi sdělil, že to bude dobré a že do dospělosti se brýlí určitě zbavím. Chce to jen trpělivost a trošku práce. Oči mi pořádně proměřil a nasadil dioptrie o něco slabší, než jsem potřeboval. Prý proto, aby se oči lehce namáhaly, ale ne příliš a já s tím jak porostu a budu dospívat, budu tím oči popohánět ke správnému vývoji.

Docenta jsem posléze navštěvoval každý rok. Laskavě si mě vzal do péče, byť v jeho středisku ordinovalo více lékařů. Zrak mi vždy pečlivě přeměřil a opět dioptrie ubral. Takto jsme spolupracovali asi 12 let. Pamatuji si pak velmi dobře, když mi v necelých 18 letech (kdy už jsem brýle nosil jen na čtení - půlky či jedničky), při našem setkání řekl: "tak Romane, Tvé oči jsou již zdrávy, ty brýle mi zde můžeš nechat. "

Poté co odešel docent Karel Kuběna do důchodu, jeho centrum převzal jeho syn Tomáš Kuběna. Vzal si mě do péče v rámci preventivních prohlídek a pokračuje dále v otcově tradici, a úspěšně se řídí tím, co otec hlásal, tedy : "Pro mě byl pacient vždy Někdo, ať to byl národní umělec nebo drobný pasekář z Nedašovy Lhoty. Snažil jsem se, aby měl pocit, že je očekáván, že je v naší ordinaci vítán. Dbal jsem vždy, aby se stal středem pozornosti dalších lékařů a sester. Vážili jsme si důvěry, s níž se svěřil do našich rukou.." (převzato z webových stránek kubena.cz)

O docentu Kuběnovi se traduje historka, kdy měl tehdejší prezident Gustav Husák zájem nechat si u docenta vyšetřit zrak. Měl pro něj poslat vrtulník, aby jej odvezl do Prahy za prezidentem. Ten však prezidenta požádal, aby raději přijel za ním, protože za tu dobu strávenou na cestě by vyšetřil mnoho pacientů.

Pro mě a nejen pro mě jsou docent i doktor Kuběnovi léčiteli. Léčitel je lékař, který vykonává své poslání pro samotnou práci a pro pomoc druhým, kdy ze své úrovně vědomí bezpodmínečné lásky svou práci posvěcuje a tak ji povyšuje do rovin, kde se mohou dít uzdravení. Celá naše rodina jezdí do Zlína s očima za Tomášem Kuběnou a jen jeho přítomnost a její kvalita se do člověka otiskne. Když mi v mých šesti letech docent Karel Kuběna řekl, že do dospělosti své oči uzdravím, dal mi zcela zásadní víru v to, že to tak bude. Vlastně vědění, kdy nebyla pochybnost. Co by naivní šestileté dítě jsem samozřejmě této kapacitě uvěřil. On totiž věděl, že je to možné. Díky této zkušenosti dnes vím, jak je důležité pozitivní naprogramování. Bohužel u většiny lékařů se děje přesný opak, aniž by si to možná uvědomovali, protože nevědomě zacházejí s nocebo efektem (negativní programování), namísto aby posilovali svým vlivem samo uzdravující síly, které je schopen náš organismus aktivovat. Lékaři mají v rukou tuto velkou moc. Chce to jen ji spolu se znalostmi využít ve prospěch pacienta!

Docent Karel Kuběna po odchodu do důchodu stále ještě pár dní v měsíci ošetřoval pacienty. Myslím, že to bylo někdy kolem roku 2015. Tehdy jsem v rámci preventivní prohlídky byl z čekárny pozván do ordinace a tam jsme se s docentem Kuběnou setkal naposled (z tohoto světa odešel v roce 2019). Seděl tam téměř 90letý pán v bílém plášti, přesně tak jak si jej pamatuji poprvé z šesti let a vyzařoval z něj stejný klid. Bylo to jakési symbolické setkání. Jsem mu velmi vděčný za to, že posledních 30 let mohu na svět koukat bez brýlí, ale také za to, že jsem již v raném věku mohl poznat člověka, pro kterého je léčení lidí skutečných posláním, kterému podřizoval vše a stejný princip otiskl do svého syna, který dbá o to, aby tátův odkaz žil..