20/08/2026
Spojenectví Milana Knížáka a Václava Klause, které pravděpodobně vzniklo podle vzorce „nepřítel mého nepřítele [tj. Václava Havla] je můj přítel“, skončilo tím horším ze dvou možných vyústění: Klaus řečnil na Knížákově pohřbu, a ne naopak.
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců 20. století si od nejšílenější polistopadové vlády vysloužil poslední rozloučení se státními poctami – ovšemže ne za své umění, ale za svůj ultrakonzervatismus. Státní pohřeb je nicméně pro umělce ostuda bez ohledu na to, jaká vláda je zrovna u moci.
Odkaz na glosu Jana Klamma naleznete v komentářích. 👇💖
